Po více než 10 letech soudních sporů a tahanic Italka Rosanna zjistila, že za pracovní úraz, který během pracovní pauzy utrpěla, si může sama. Verdikt soudu zněl jasně. Neměla chodit s kolegy z práce na kávu během své obědové přestávky. Chuť na espresso totiž není právo zaměstnance ani jeho životní potřeba, rozhodl nejvyšší italský soud v Římě. Tím dal za pravdu pojišťovně, se kterou se žena dlouhá léta soudila.
V roce 2010 si Rosanna zašla jako každý den během své pracovní doby do nedaleké restaurace, kde si dala s kolegy rychlé espresso. Když se však vracela do své kanceláře, uklouzla a zlomila si zápěstí.
Tehdejší úřednice pak musela být kvůli zranění 40 dní na nemocenské. Její pojišťovna jí však odmítla vyplatit finanční kompenzaci. Podle ní se totiž nejednalo o pracovní úraz. Poškozená se proto obrátila na soud a o čtyři roky později se dočkala rozhodnutí, podle kterého měla na peníze nárok. S tím ovšem pojišťovna nesouhlasila a spor hnala výš.
Soud v Itálii rozhodl
Soudní tahanice nakonec skončila až u kasačního soudu v Římě, nejvyšší italské instance. Právě ta nyní rozhodla, že žena nemá na finanční odškodnění nárok. Svůj rozsudek soud odůvodnil tím, že udělat si pauzu na kávu je podle něj „riziko, které zaměstnankyně podstoupila dobrovolně.“ Odběhnutí na italské espresso není „fyziologická potřeba, která je spojená s pracovní činností dotyčné“. Je totiž možné ji odložit nebo zcela zrušit. Soudce navíc zdůraznil, že roli nehraje ani skutečnost, že zaměstnavatel svým podřízeným dovolil chodit na kávu mimo svoji kancelář, protože v ní neměli kávovar a v budově se nenacházela ani kantýna.
Italka nyní musí zaplatit soudní výlohy ve výši 5 300 eur, což je v přepočtu přibližně 130 tisíc korun. Ženu rozhodnutí soudu zklamalo a roztrpčilo, nechala se slyšet její právnička.